Rok se sešel s rokem a jako obvykle uspořádala Hudba Praha v Akropoli mikulášský koncert spojený s křestem DVD 25 pecek. Protože loni byl koncert beznadějně vyprodaný a Akropole šíleně nacpaná, pořádal se letos dvojkoncert, což by dobrý nápad. V pátek společně s Hudbou Praha vystoupil Luboš Pospíšil s obnovenou kapelou 5P, což bylo super.
Dobrý nápad s dvojkoncertem měl akorát jednu drobnou vadu, a sice, že zbylé lístky, které se loni prodaly naprosto bez problémů, se letos neprodaly ani s velkými problémy. Nicméně se nakonec podařilo udat všechny až na dva čtvrteční, takže to celé neskončilo nějakou zásadní finanční kalamitou.
Ve čtvrtek se do Akropole vydala taková pánská jízda, dorazil Kája a Jarda. S Kájou jsme se sešli v restauraci Morava, kde jsem nafotil ten pěkný půllitr, když jsem si šteloval foťák.
Před Akropolí jsme se snažili udat zbylé dva lupeny, leč marně. Tak jsme se na to vybodli a šli stát frontu na pivko. Vsadili jsme jako loni na lahvovou dvanáctku z Plzeňska, nakoupili jsme jich pro sichr víc, abychom se tam nemuseli vydávat příliš často.
V sále jsem si zajistili velmi příhodné místečko, přímo pod výdechem klimatizace, takže jsme si mohli ve vydýchaném sále dopřát luxus v podobě čerstvého studeného vzduchu. Samotné umělecké vystoupení umělců z Prahy započalo křtem DVD 25 pecek, které bylo natočeno loni v Akropoli při koncertu v rámci turné při příležitosti 25. výročí založení skupiny. Přednesu tradičních hitovek z období Jasné páky a starších písní Ivana Wünsche se ujal Petr Váša, kterej byl dokonalej jako vždycky. S blížícím se závěrem koncertu se dostalo i na tradiční vypalovačky typu Máma, táta, Žofín, či jako obvykle všem komunistům věnovaná Pal vocuď, hajzle! No a po Paraletu zazněla závěrečná Sladce spi a mohlo se jít domů. Teda nemohlo, protože se hudebníci přišli ještě jednou poděkovat, ale to už bylo opravdu pro dnešek všechno. Nicméně ještě je tu pátek a s ním další dávka téhle skvělé hudby 🙂 S Jardou se ještě zastavujeme na kus drbu u malého pivka na budějárně v jedné pivnici páté cenové, a se již definitivně přesunuji domů.
Zde sepisuji článek pro svého chlebodárce a přidávám i několik fotografií. Akorát mi to kapku trvá, přeci jenom, po několika málo dvanáctkách se prsty po klávesnici zrovna dvakrát rychle nemíhají. Navíc napsat velké Č není zrovna sranda, jen si to s pár promilemi vyzkoušejte 🙂
Zatímco ve čtvrtek byla v plánu pánská jízda, v pátek přišla na řadu jízda dámská. Abych tam nebyl mezi těma babama tak sám, tak s sebou Martina vzala i Vojtu. Ten si tak užil svou již třetí Hudbu Praha, a to se ještě nestihnul ani narodit. Má to holt někdo kliku 🙂 Z vísky Chrastau z dalekého severu dorazila i Erika s kámoškou, se kterou za mlada na Hudbu Praha pařily na kolejích. Přišla též Hanka, díky lístku navíc jsme ukecali k účasti i Burešku (možná jí znáte pod svobodným jménem Skořepka), s kohortou známých přišla Zdenka. Vzhledem k našemu časnému příchodu vybíráme nějaké vhodné sezení pro Martinu na galerii, kde ucho uslyší a oko uvidí, zabíráme místa též pro holky.
U baru není takový nával jako včera, což je dobře. K mání jsou zde pěkná trička Hudby Praha, takže si pořizuji k tomu svému letitému novější model. Krátce po půl osmé začíná hrát Pospíšil a hraje jim to fakt dobře. Nová kapela 5P se skládá vedle Bohouše Zatloukala se samých mladých hudebníků, a je vidět, že se hraním dobře baví. Luboš hraje mix svých starších i novějších písniček, jsem zvědav na jejich novou desku, kterou mají mít někdy začátkem příštího roku natočenou. Během vystoupení se sál začíná zaplňovat a ke konci již 5P vytleskává zaplněná Akropole.
Chvíle pauzy na přestavění aparátů a Hudba Praha jde na to. Přijde mi, že je dnešní koncert takový uvolněnější, prostě větší pohodička. Se saxofonem občas chodí na pódium vypomáhat Vítek Malinovský, Realitu si přijde zazpívat Luboš Pospíšil. Má ji ostatně také ve svém repertoáru, což nepřekvapí, protože písnička je to fakt dobrá (V ruce láhev, nedopitá, znova se nasadí, kolem vládne realita, ta je v nás a my v ní…)
Petr Váša opět exceluje, dokonale navazuje kontakt s jednou dívčinou z publika, která vždy „uhodne“ následující skladbu. Svými průpovídkami dokonale baví i své spoluhráče, prostě skvělý šoumen každým coulem.
No a pak již po Paraletu následuje Sladce spi a bye, bye, Hudbo Praha pro letošní rok… Věřím, že to klapne a na nějaký koncert se dostaneme i v příštím roce. Jenom doufám, že Hudba Praha bude ještě nějaký ten pátek hrát, aby si jí Vojta užil skutečně na vlastní uši 🙂 Tož tak.