Sobotu a neděli z velikonočního víkendu jsme strávili s Martinou v Jizerkách, kde jsme částečně brigádničili na Kamenici a hlavně jsme si užívali společenského života. Pokud vás zajímají detaily, tak se mrkněte na RK Stan, kde jsem se na toto téma rozepsal zásadněji a nechce se mi to zde podruhé opakovat.
V neděli večer jsme se ovšem těšili na velmi nevšední lákadlo v podobě koncertu Luboše Pospíšila s kapelkou LPG a na jeho hosty – Radima Hladíka s Blue Effectem a sestry Steinovy. Původně zde měl vystupovat také Vláďa Mišík, ale bohužel je právě ve špitále, takže na něj budeme muset zajít jindy. Lístky jsem tradičně koupil dopředu, takže jsme za á ušetřili a za bé nemuseli řešit, jestli na nás zbydou. Původně to vypadalo, že se nás v Lucerna Music Baru sejde docela hodně, ale nakonec jsme se sešli jen my dva…
Ti, co nepřišli, mohou jenom litovat, páč to nemělo chybu. Po úvodní zahajovací Můžem si za to oba pozval Luboš Pospíšil na podium Radima Hladíka s Blue Effectem a začala se na nás řinout pořádná porce akusticko – kytarového bigbítu, dá-li se to takhle úchylně nazvat. (Mám ve škatulkování hudby vcelku zásadní mezery, je mi dost ukradený, jestli se tohle jmenuje takhle nebo onakle, hlavně, že to má dobrej text a dá se to poslouchat.) Dokud jsem neslyšel hrát Pospíšila se Zatloukalem na akustické kytary, tak jsem nevěřil, co všechno a hlavně jak se dá zahrát. Blue Effect jsem tu slyšel v podstatě poprvé a dost se mi to líbilo.
Následovaly dvě písničky při kterých doprovázel Pospíšila s LPG Hladík a pak již scéna patřila Sestrám Steinovým. Tyhle dvě pohledné dámy to na kytary taky umí slušně rozbalit, navíc jejich texty mají hlavu a patu, takže si člověk může jenom zoufat, když si vzpomene, jaký hlouposti jsou mu neustále servírovány z radií a vydávány za hudbu. Závěr jejich vystoupení opět obstarala jedna či dvě písničky společně s hlavním protagonistou večera no a pak už sál patřil jenom Pospíšilovi and his boys. V podstatě poprvé (pokud mě tedy paměť neklame) jsem si mohl poslechnout Lubošovy písničky naživo v podání celé kapely a nemělo to chybu. Je jasné, že některým písničkám víc sluší jenom dvě kytary, ale tak už to v životě chodí. Na závěr Luboš několikrát přidával, nakonec trefně zakončil večer Kocovinou, prý to bude ráno aktuální…
Martina ještě během večera zakoupila CD Kalandry, takže jsme si rozšířili naší zásobu cédéček s Kalandrou na dvě, což je milé.
Jdeme se po koncertu cournout po Praze, na Můstku tradiční zastávka na faláfel (mají ho tam skoro stejně tak dobrý jako v Izraeli, alespoň pokud si to po těch letech ještě pamatuju) no a nakonec na Palačáku nasedáme do padesátdvojky a míříme domů. V tramvaji nám vedle revizorů dělají společnost i městští strážníci, což je na jednu stranu dobré kvůli absenci zapáchajících bezdomovců, ale na stranu druhou si říkám, že je to dost úpadek, když už i v tramvajích musí jezdit policajt, aby se člověk mohl cítit bezpečně. Ale s tím nic nenaděláme…
[cpg_albumrand:13,4]