Tož jsem se konečně dokopal k opětnému napsání několika plků sem na web. Pokud to někdo nevíte, tak se máme báječně, máme se rádi a budeme se brát 🙂 Informace k celé taškařici se budou objevovat průběžně na tomto webu, takže ho zkuste tak nějak sledovat, ať to všechno víte.

V dohledné době se také budeme stěhovat, za pár desítek tisíc jsme si zakoupili privilegium bydlet v bytě ve vlastním domě. Děkujeme těm, kteří nám tuto vymoženost umožnili, zejména soudruhům Klausovi, Křečkovi, Tarabovi a všem dalším podobným především ze strany KSČSSD. Stejně bychom si za ty prachy koupili nějakou blbost, nebo bychom je propili a bolela by nás hlava, jeli na nějakou hnusnou dovolenou, kde by se nám vůbec nelíbilo, koupili si další mercedes, kterým bychom zvětšovali ozónovou ďuznu či tak nějak podobně. Jediné, co mě naplňuje maximální spokojeností je fakt, že ta stará bonzačka se nejspíše nakvartýruje k dceři do jejího baráku za ubohých sedm mega, což jí (a jejímu příteli též) z celého srdce přeju. Mít doma takovouhle fůrii, to musí bejt povyraženíčko :-)))
Na druhou stranu je fakt, že k penězům žádný extra vztah nemám, takže mě to až tak nemrzí, navíc stejně byly Káji 🙂 S jejich množstvím na účtu štěstí člověka nestojí a nepadá, to je úplně někde jinde. Hlavní je, že ty vyčůrané megéry s ohavnými, vymaštěnými a debilními pudlíky už nebudou otravovat v našem baráku, my se můžeme přestěhovat a zbytek je vcelku podružný. Teď ještě vykopat soudruha managora Meruňku a bude to úplně čupr supr.
Na zimu 2006/07 bude naše piánko vzpomínat obzvláště rádo, neboť vedle minimálně prosolených silnic, antikorozního nátěru a vystříkaných dutin dostalo ještě nové pružiny, tlumiče, vodní pumpu, termostat, lampičku, vzduchový filtr a několik mnoho kosmetických přípravků, aby bylo ještě krásnější. Za toto vše navíc ještě velký dík Danovi.
Co je však méně veselé je skutečnost, že se nám někam zatoulal malý méďa, který trůnil na zadním platu našeho piánka. Počítám, že ho ztopil někdo v servisu, kde dělali dutiny, jinak netuším, kam by se poděl. No, snad je mu v novém domově aspoň drobet hezky…
Ovšem počet bílých méďů se v naší domácnosti nesnížil, neboť jsme si pořídili jednoho kapku většího, jehož čestným úkolem bude sedět na haubně médi plechového během svatební cesty do botanické zahrady. Martina ho dokonce chtěla nechat v igelitu, aby se neumazal, což jsem odmítl, neboť komu by se líbilo trčet ještě půl roku v igeliťáku jenom kvůli nějaké zbytečné hygošce? Po svatbě se rovněž přestěhuje na zadní plato našeho vozidla.
No a to je tak nějak všechno, snad se již polepším a budu se zde realizovat častěji, než v poslední době. Tož tak.