Konečně jste se všichni dočkali a já jsem tu! Nebylo to ale vůůůbec jednoduchý, nicméně nakonec se dílo podařilo a tak už se zkouším nějak porovnat tady s tím vaším světem. Protože milovníci statistik jsou děsný prudilové, tak na úvod zlehka podotknu, že vážím 3,6kg (živé váhy, podotýkám) a měřím… no, natáhli mě na 50 cm, došáhnul bych asi i dál, ale moc se mi to nelíbilo a asi to není ani podstatný. Mám tmavý vlasy a mám jich hodně, takže nebudu zrzavej, jak se bála máma, ani nebudu plešatej jako strejda, kterej když se narodil, tak mu říkali Chruščeváček, což ho v pubertě, když mu to jeho máma řekla, děěěsně prudilo. Ale to odbíhám.
Původně jsem se měl narodit 14., pak 16. a nakonec jsem se narodil dneska. Máma měla strach, abych se nenarodil na štědrák, páč má strach, že bych to jí a tatíkovi v pokročilejším věku vyčítal, že mě ochudili o mejdan. Tatík měl zase lufta, že bych se mohl narodit o týden dřív, když se šel vyřádit na Hudbu Praha. Tam jsem ostatně byl v pátek 7. taky a bylo to super! I když tatík mamče svatosvatě slíbil, že nebude MOC pít, aby jako byl připravenej, kdybych se začal drát na světlo boží, tak to zase dopadlo, jako obvykle… V ložnici to v noci bylo jako v putyce, máma musela otevřít okno… kdybych se začal rodit, tak by ho na porodní sál nepustili ani omylem, ale zavřeli by ho na protialkoholní, což je kousek vedle. No ale zpátky k tématu. Tak jsem chodil přes tejden s mamčou na monitor, vždycky po dvou dnech. V pátek 21. mi dělali zátěžovej test, jako jestli už nejsem zralej a jak na tom vůbec jsem. Jenomže to se mi vůůůbec nelíbilo, udělalo se mi blbě asi tak stejně, jako když se tatík minulej rok na silvestra obětoval, že to šampáňo (v podstatě plnou lahev) přece nebudeme vylejvat a že ho jako dopije (i když už měl v sobě asi tak dvě promile), protože je šetrnej člověk a na plýtvání nemáme… No, šetrnej opravdu je, páč si druhej den nedal ani oběd, na kterej šli s mamkou do knajpy v Orlově, jak mu bylo blbě… taky měli kliku ty turisti, co šli kolem na novoroční výlet do brdských hvozdů, že je ne… ale kuš, zpátky k tomu zátěžáku.
No, doktoři rozhodli, že si mě tam s mamkou nechají, a že mě budou pozorovat, páč ten monitor, co se mnou točili, to byl fakt děs. tak mě pozorovali a v sobotu ráno začali vyvolávat porod. Tatík měl sice původně rádobyvtipné hlášky, jako že si mamina sedne do čekárny, a tam se bude z ampliónu místního rozhlasu ozývat něco ve smyslu „Vojta Kolman nechť se urychleně dostaví na tento svět“ (hahaha, fakt vtipnej, jako vždycky…), ale pochopitelně to probíhalo úplně jinak.
Když už se odpolede chýlilo k závěru, tak jsem nebyl pořád venku a pořád jsem nějak nemohl ven. Mamča bojovala ještě víc, než Milan Antoš a Ardnold Šwarcnégr dohromady, ale prostě to nešlo. Nakonec se pan doktor rozhod, že zavolá na hrad a povolá císaře, aby provedl řez. A nutno říci, že to byl super nápad!!! Měl jsem totiž strašně blbě omotanou pupeční šňůru kolem sebe, takže proto se mamina tak trápila a já jsem nemohl ven. A taky mám hlavu velkou, jako starosta, což měl táta taky a jeho máma si taky pekelně zkusila…
No a pak už jsem byl venku, když mě změřili a zvážili, tak jsem byl zabalenej jako vánočka (na Vánoce, jak tematické, že) a tatík na mě furt tak blbě civěl. K jídlu mi ale nic nedal, to je mi teda rodič. No a pak mě zase odnesli, mámu odvezli na JIPku a tatík se mohl sebrat a jet domů. No, a to je pro dnešek všechno. Tož tak!
P.S. Chtěl bych poděkovat hrozně milému, ochotnému a skvělému personálu porodnice u Apolináře, který byl prostě super!!! A taky díky za všechny gratulace!!! Jo, a kdybyste se někdo chtěl náhodou 23. večer dozvědět nějaké detaily osobně od tatíka, tak se nestyďte a dejte mu vědět 🙂 On vám k tomu povídání i nějakého toho panáčka koupí 😉