V poslední době se opět přesvědčuji, že určitá zabedněnost českého národa patrně nikdy nevyhyne. Kdo ví, jestli je to podobně vrozené jako Italům hlučnost, Američanům nafoukanost, Němcům smysl pro pořádek… Pořád ještě doufám, že ne a že se to časem zlepší, ale to doufání už je nějaké na úbytě.
U sousedů ve vedlejším domě cosi přes léto přestavovali, takže u nich denně parkovala auta dělníků. Protože máme garáž hned vedle jejich pozemku, tak jsem musel co chvíli vyhazovat kdejakého debila, který fachal u sousedů, z našeho vjezdu. Nad vjezdem místo k zaparkování asi tak deseti aut, jenomže to by musel fachman udělat tři kroky navíc. Nepochopím. Copak ty lidi nevidí, že stojí ve vjezdu do garáže, kam může někdo potřebovat zajet či vyjet? Absolutní pohrdání okolím a nezabývání se tím, jestli náhodou moje konání nemůže druhým vadit, to je bohužel česká realita. Včera jsem takto prudil dělníka, který pro změnu dělal u nás v baráku u bratránkovy rodiny. Čekali jsme s Martinou u garáže, než milostpán přijde, vyřídí si telefon a pak laskavě poodjede o kus dál. Že by řekl náhodou řekl pardón, v to jsme ani nedoufali (a právem). Kdybych věděl, že je to takové arogantní hovado, tak jsem mu nechal auto odtáhnout a bylo by po srandě.
Ostatně stavba u bratránka je vůbec kapitola sama pro sebe, myslím tím personální obsazení fachmanů. Jejich šéfíkem je nějakej jejich známej, u kterého mi ovšem není jasné, jak dokáže řídit stavbu tak, aby se něco postavilo. Krátký úvod do situace: V sobotu ráno jsme měli odjet na dovolenou a slíbili jsme zapůjčení garáže pro skladování materiálu a jako zázemí pro dělníky. Několikrát bylo panu stavbyvedoucímu sděleno, že garáž bude k dispozici až od soboty. Asi nechápal význam slov pátek a sobota. V pátek mi cestou z práce volal, jestli by si nemohli dát do vjezdu do garáže kontejner. Původně jsem myslel, že se jedná o umístění kontejneru na páteční odpoledne a následné odvezení. Bylo tím však míněno umístění kontejneru až do dalšího týdne. Když jsem odmítl nechat sbalené a naložené auto venku na ulici, tak mi zkusil navrhnout, jestli bych ho nemohl nechat stát někde na hlídaném parkovišti? Lapaje po dechu jsem mu sdělil, že nehodlám ráno ve čtyři hodiny cestovat po Modřanech kvůli jeho neschopnosti zorganizovat si práci.
Dokonce mě pak přišel ještě jednou zkusit přesvědčit a málem mě obvinil z toho, že dělníci nebudou mít odpoledne díky absenci kontejneru do čeho píchnout. Navíc slova typu děkuji, mohl bych vás poprosit, nevadilo by vám a další podobná evidentně ve své slovní zásobě neměl. Když jsem ho následně ještě upozornil, že pro věci, které si naskládal do garáže, tam já nezaparkuji, tak se tvářil jak utrženej chleba. Dokonce se snažil diskutovat na téma, že já tam mám taky věci tak ty jeho přeci nemůžou vadit. No děs. Naštěstí se mu nějakým zázrakem (asi nechám vyhlásit přístavbu na garáži jako nějaké stavební poutní místo, kam se budou chodit modlit stavbaři z celého světa, na místo stavebního zázraku, protože jinak si to nedovedu vysvětlit) podařilo dílo dokončit před naším návratem z dovolené, takže jsem již byl dalších kontaktů (a z nich plynoucích konfrontací) s tímto přiblblíkem ušetřen.