Tak jsme úspěšně absolvovali cestu na Moravu a stálo to za to. Zde najdete pár fotek, podrobnosti pak dole v článku. Výlet to byl věru hezký, i když to byl pořádnej kus cesty po nejdementnější silnici na světě, která se jmenuje D1.

Z Prahy jsme vyráželi ve tři, což se nám už dlouho nestalo, abychom vyjeli přesně v tolik, v kolik jsme chtěli. Protože kdesi u Velkého Meziříčí je nějaká uzavírka, tak volíme objezd po okreskách, což je  pěkné, ale zdlouhavé. za Brnem pak nás čeká menší zácpa, naštěstí né moc dlouhá. Vojtovi se totiž cestování už moc nelíbilo, bylo to kapku dlouhé. Do Hradiště dojíždíme po nějakých hrozných objížďkách, páč tam cosi kdesi kopou a vylepšují na silnici.

U Königů již na nás čekají s otevřenou náručí, po uvítací štamprli necháváme dětičky ještě drobátko vyřádit a pak je sáčkujeme do postelí, aby se rodičové mohli v klidu opít. Situaci mírně komplikuje Zuzanka, která brečí a následně probudí Vojtu, ale vše nakonec dobře dopadlo.

Ráno jdu po snídani nakoupit nějaké lahváče a zeleninu, ale mají jenom ty lahváče. Denní program je stanoven na návštěvu skanzenu, kde se Klára významně angažovala a za který získala mnoho prestižních světových ocenění, restaurace a buchlovického zámecké zahrady.

Ve skanzenu mají roztomilá prasátka velká velmi málo, asi tak jako morče 🙂 Vojtu nám chvíli hlídá jedna paní, co je sice vysochaná či vytesaná, ale to nevadí, páč Vojta chrupká.  Zhoršující se klimatické podmínky nás donutí přesunbout se do nedaleké hospody, kde si dáváme oběd. Mají zde dobrý šmajchlkabinet, který je pro dětičky naprosto ideální prostředí na lezení, plazení a běhání.

Následuje návštěva zámeckého parku, kde jsou pávi, stromy a tak dále. Hezké to tam mají. Zámek prý nechal vystavět nějaký místní vládce, když si vzal nějakou Italku, která odmítla mrznout v nedalekém hradu. Ženské rozmary přeci jen mohou být někdy k něčemu dobré, že 🙂

Před odjezdem ještě kupujeme v místní vinotéce stráčené víno  a burčák na večer a vyrážíme zpět na základnu. Večer byl opět velmi pěkný, popili a pokrafali jsme jako staří známí, kteří se dlouho neviděli 🙂 No, a v neděli ráno nastal čas návratu, dlužno dodat, že se na volné D1 jelo značně lépeji, než v pátek večer.

No, bylo to fajn, snad to klapne a dorazíme tam v létě na týden s bicykly a bruslemi. Tož tak.