Mrazivé počasí zasahuje do života nejenom lidí, ale i zvířátek, jak ostatně jinak. Stala se díky tomu taková veselá historka (no, není to vyloženě k uválení, ale kdo by se taky v týhle kose chtěl válet), která sice bude mít pro jednoho z účastníků smutný konec, ale tak už to v žïvotě chodí. V týdnu mi volala Kateřina, jejíž rodina disponuje zemědělsky orientovanou babičkou na venkově, díky čemuž máme čas od času králíka. Abych předešel všem rýpavým poznámkám, tak dodám, že já pochopitelně né, hlavně to máme pro Vojtu, aby nemusel jíst tak často sajrajty nadopovanou drůbež, skot či další velkochovní zvířenu. Prej jestli nechceme králíka – pochopitelně, že chceme, ta otázka byla jistě z řady těch zdvořilostních 🙂 Že by ho o víkendu picli a pak si ho nějak v týdnu předáme. „Víš, ono je v současném počasí vcelku jedno, jestli běhá u babičky nebo je u vás v mrazáku, akorát v tom mrazáku to má tu výhodu, že nemusí dostávat nažrat,“ objasnila mi Káča důvody načasování nabídky. No, nemá pravdu? Při pohledu na teploměr za oknem a na výkonnové parametry našeho mrazáku bych řekl, že u nás bude králíkovi i líp.  Teda – až na to žrádlo…