Martin s Vendulou žijí na Vysočině v obci Zachotín, mají se rádi, čekají mimčo a tak je zcela v logice věci, že se rozhodli říci si své ano. (Ježkovy voči, to je ale úchylnej úvod, asi začnu psát romány nebo pohádky pro děti :o) ) Slovo dalo slovo a tak jsem jim nabídl, že je odvezu až k oltáři (pomyslnému) naším luxusním piánkem. Svatby mám rád, bývá tam spousta dobrého jídla a pití volně ke konzumaci (což má ovšem za následek skutečnost, že si z většiny absolvovaných svateb pamatuji pouze to, že mi bylo druhý den poměrně dost špatně), zábava taky většinou ujde, takže proč sedět doma, že.
Odjezd byl nakonec stanoven na sobotní časné ráno, takže jsme si po dlouhé době užili volného pátku, kdy jsme nikam nemuseli. Zajeli jsme pouze do myčky a pak jsme dali průchod vegetu. V sobotu ráno jsme vyjeli zavčasu, podařilo se nám nic nezapomenout. U pumpy kupujeme Blesk a lidovky, v Blesku je článek o Trnávce od Vaška. Menší komplikace nastala pouze při nájezdu na dálnici, jelikož jsem na kruháku na Vídeňské namísto na Chodov zahnul bezmyšlenkovitě na Jesenici. Nu což, času dost, tak jsme na dálnici najeli u Říčan. Naše nejstarší dálnice byla vcelku prázdná, takže za chvíli jsme sjížděli na Pelhřimov, Zachotín jsme pak našli jedna – dvě.
Nevěsta je u kadeřníka, ženich je v trenkách a vypadá kapku chaoticky a zmateně. Na dvoře stojí stan, prase na rožni právě absolvuje první z mnoha dnešních otoček nad ohněm. Sedáme si na lavičku, vytahujeme noviny a vyčkáváme věcí příštích. Po čase se objevuje nevěsta s účesem, přibývá svatebčanů, chaos se zvyšuje. Martin vypadá dost zmateně, probíhají nejrůznější šachy s vozy a jejich pasažéry, hledá se zodpovědná osoba za rožnění a tak dále.
Čas obřadu se kvapem blíží, nakonec nakládám Martinu a nějaký párek s mimčem a vezu je směr louka, kde bude obřad probíhat. Vracím se obratem zpět a čekám na Vendulu. Postupně se všichni přesunuli směr louka, za chvíli telefon od Martina, tak se tam vydáváme i my. Harmonogram ovšem dostává dost radikální trhlinu v podobě babek z vesnice, které dodržují tradiční venkovské zvyky a dělají tzv. zatahování. To je špagát přes cestu, kde pustí ženicha dále jenom tehdy, když se vykoupí alkoholem a dá si s nima panáka. Zde je vedle ženicha také většina svatebčanů, kteří již mají být dávno na louce. Navíc zde Martin vidí nevěstu, kterou má vidět až před oltářem. Ta musí nakonec vystoupit a jít přebalit plastikové mimino, neboli panenku. Celá akce tím dostává kapku skluz, protože je nutno následně počkat, až se všichni dostaví na louku, která rozhodně není za rohem. Nakonec se může přistoupit k příchodu nevěsty na plac, je vedena špalírem lidí pod nádherný strom na vrcholu louky, kde již čeká farář, ženich a další celebrity. Chvíli klábosím s Černouškem, který se sem také dostavil, pak již sledujeme svatbu. Farář je dost v pohodě, jeho řeč má hlavu a patu, i když do lepidel se kapku zamotal 🙂 Celkově musím říci, že to byla pěkná svatba v moc pěkném prostředí. Akorát někteří fotografové kapku pozapomněli respektovat cosi jako soukromí svatebčanů, takže si nevěsta se ženichem museli chvílemi připadat jako Karel Gott.
Po obřadu vezu novomanžele zpátky na statek, odkud se po chvíli vyplněné dohadováním kdo pojede v jakém autě vydává kolona vozů směr hospoda, kde bude probíhat mejdan v kruhu rodinném. My s Martinou pak míříme do Pelhřimova, abychom si také udělali nějaký obědvací mejdánek v úzkém kruhu skororodinném.
Na náměstí nacházíme hospodu, kde je plno a vypadá to, že mají velký výběr jídel a dobře i vaří. Jenomže to personál kapku nestíhá, i když kmitá jako drak. Když se ani po čtvrt hodině nedostaneme k objednání pitiva, dochází nám trpělivost a jdeme jinam. Štěstí nám přeje, protože za chvíli sedíme v úplně prázdné restauraci, kde je příjemno a chutno. Dávám si k pití pelhřimovskou dvanáctku, je fakt moc dobrá. Do sytosti najedení se pak vydáváme směr Zachotín, cestou si ještě děláme zastávku u rybníka. Tady nás ale chytá déšt, takže čekáme v autě, až se přežene. Když to nevypadá na jeho brzký konec, jdu se koupat i v dešti. A je to naprosto úchvatné, voda je kafíčko samo, na hladinu pleskají kapky deště, prostě pohodička. Za chvíli se do vody odhodlává i Martina, navzdory kaprům a bouřce 🙂
I když jsme jenom kousek od Zachotína, tak na nás nespadla ani jedna kroupa, zato v Zachotíně jich napadalo habaděj. Voda zde sice napáchala drobné škody, ale na zdárném průběhu večírku to nic nemění. Dáváme si pivko, stavíme stan a zapojujeme se do víru zábavy. K tanci a poslechu hraje Malá bílá vrána, což je taková rockovo-indiánská kapela a její styl se mi dost líbí. Někdy na ně v Praze zajdeme. Zábava vesele pokračuje směr půlnoc, jenomže já začínám být čím dál tím víc tužší a tužší až vytuhávám zcela, holt celotýdenní spánkový deficit se ozývá 🙁
Nedělní ráno je takové velmi pohodové, daří se mi vstát docela časně a po lehké snídani se vydáváme přes Krasolesí směr Podlesí. Na farmě se zastavujeme na krátký drb a pak již pokračujeme směr chalupa. Cesta je pěkná, nikdy bych si nemyslel, že na Vysočině je takhle nádherně. Přes Votice a Sedlčany dojíždíme na chalupu, kde si dáváme oběd a sklízíme úrodu. Je to všechno strašně kyselé, asi to bude tím suchem, či co. No a pak již pouze ztrácíme klíče, které naštěstí Fanda večer nalézá, a odjíždíme směr Praha. Víkend to byl moc povedený, takže jen více takových 🙂 Tož tak.