Valuška má dneska svátek, takže jsme ráno nelenili a zavolali do Krasolesí, abychom dali drb a také poblahopřáli oslavenkyni. Jak nám sdělila Jana, Valuška vstávala již v pět, aby si svůj sváteční den pořádně užila. Inu, mládí… To já kdybych si měl něco pořádně užít, tak v pět kvůli tomu vstávat rozhodně nebudu 🙂
Ovšem nejlepší bylo, když jsem dostal Valušku k telefonu. Po probrání takových těch formálních banalit typu jak jde život a tak dále, jsme se dostali k jadérku věci a já jsem se jí zeptal, copak bude dneska dělat? „Slavit,“ zněla jednoznačná odpověď. A to je pěkné. Kdypak jsem já naposledy něco slavil celý den? Měl bych jít do sebe!