Španělská policie udělala zátah na dopingové laboratoře a v jejích sítích uvázlo několik desítek cyklistů, kteří jsou dost akutně podezřelí z dopingu. Stín podezření se již v minulých letech vznášel nad fenomenálním králem TdF Armstrongem, ale nikdy se toto podezření nepodařilo podpořit dostatečnými důkazy.
Ostatně nad celou vrcholovou cyklistikou se pochybnosti vznášejí jako mouchy nad mršinou, takže pro skeptiky není nález španělské policie žádným překvapením. Kdo se někdy díval na špičkové závody typu Tour nebo Giro tak nestačil kroutit hlavou, co ti dnešní závodníci všechno vydrží. Že by to bylo jenom díky dokonalým strojům a vypiplanému tréninku, tomu někdo věří a někdo zase ne. Já osobně si myslím, že to možné není, protože hranice lidských možností byly trvale a nezvratně nastaveny zhruba před nějakými patnácti lety, a jsou následující: Na silničním kole lze za příhodných klimatických podmínek jednorázově ujet vzdálenost Praha – Novohradské hory či Pardubice – Karlova Studánka (sám jsem to absolvoval a tak vím, o čem mluvím). Vše ostatní je již nezodpovědný hazard se zdravím a mělo by to být zakázáno. A na pindy o tom, že se na kole dá vrcholově jezdit až někdy do pětatřiceti, tak na to taky neskočím. Když je chladno, tak mě za chvíli bolí koleno a to mi ještě do pětatřiceti dva roky chybí. Takže jen na ně, nadopované šlapálisty!