Tak a je to tu opět, tentokrát hned 2v1. 3. měl narozeniny Toník a 9. má Linda. No a aby se mámy moc neopíjely, udělaly jen jednu oslavu (i když prý to byla možná škoda). Každopádně tentokrát jsme se všichni sjeli po plavání k Lindě do Hostivaře.
My jeli ještě před plaváním nabrat Matýsa, od kterého jsme zapůjčili malou sedačku pro mě na cestu na mejdan. Cestu do kennyho musel Mates zvládnout v ní, i když to bylo při jeho výšce docela náročné. Přetejkal opravdu ze všech stran 🙂 . Ale zpět k mejdanu.Vzhledem k tomu,že cesta netrvala dlouho, nestihli jsme se všichni náležitě prospat po tak náročném dopoledni a musela nám všem stačit tak půl hodinka spánku, některým i méně. No ale mejdan je mejdan a tak to zase takové přemáhání nebylo. Když jsme se všichni sjeli, Tonda se naobědval, mohlo začít to pravé veselí. Nejprve se bouchlo šampaňské, pak se sfoukávaly svíčky na dortě (a to hned dvakrát,protože kamery nebyly připravené) a zakrojil dort. A nechybělo ani předání darů a líbačka. Toník dostal krásný vláček s kostičkama a z Lindy bude asi hudebnice v nějakém folklorním nebo folkovém souboru, soudě podle hudebních nástrojů,které dostala. Každopádně dárky se líbily nejen oslavencům.Matýskovi bylo asi líto,že nedostal taky nějaký hudební nástroj a tak začal docela slušně bubnovat na odpadkový koš, holt bigbeat je bigbeat.Jako na každé vesnické zábavě, tak i v Hostivaři došlo na bitku. Tentokrát ne o babu či jídlo, ale o knihu. Holt stárneme a asi moudříme. Teda jak kdo, já si tu svoji sušenku dycky hlídal a snažil jsem se ohlídat i ostatní, kdyby náhodou už nemohli. Na vzdory skvělé zábavě, fůře jídla, únava postupně padala na všechny a tak byl čas odebrat se domů. Byl to opět supr mejdan a supr je vědět,že další máme za chvilku u Matýska. A jak by řekl táta na závěr…tož tak 🙂