Byli jsme na dovolené ve Francii a bylo to naprosto báječné a dokonalé. Projeli jsme Francii od Atlantiku až do Provance, fakt paráda. Minimum turistů, pěkné počasí, olivy, vínko, sýry… no však si to jistě dovedete představit. Máme asi tak sto tisíc fotek, pokusím se z nich něco málo vytřídit a umístit sem na web. Taky bych rád napsal alespoň pár řádek jak bylo, dokud jsem to nezapomněl, takže se to třeba podaří realizovat v praxi. Tož tak.

No a protože kovářova kobyla chodí bosa i v naší famílii, tak se spisování Francie musela chopit Martina. Není to ještě úplně dovychytané, občas tam je třeba něco doplnit, ale aspoň něco, že 🙂 Zde je první část jejích zápisků:

20.9. středa
Ráno jsme vstali, spáchali ranní hygienu a vyrazili pro snídani. V Super-U, což byl místní supermarket, jak se později ukázalo náš nejoblíbenější po celou dovolenou, jsme nakoupili naši první francouzskou bagetu, jogurtíky a plesnivý sýr. Po snídani dal Filip dohromady kola , já sbalila věci na pláž a poučeni německými důchodci z Berlína jsme se vydali k oceánu. K vodě jsme to měli na kole asi 5minut, takže ideální rozjezd pro mě, nepříliš zdatného cyklistu ?. Oceán je nádherný. Vlny jsou super, ale asi se mi víc líbí z břehu na rozdíl od Fila. Ten si je užíval na vlastní kůži. Asi ho nejvíc mrzlo, že byl v surfařským ráji a neměl surf. No což, až pojedeme příště k oceánu, jistě nějaký zakoupíme,alespoň dětský ?. A ještě jedna nevýhoda tu byla. Mám po této zkušenosti raději kamenité pláže. Proč? No odsud si nosíte domu nemalý základ na pískoviště. I když stavbaři by mohli mít radost. A věřte, že písek máte úplně všude.. Dočista jsem zapomněla že jsem dopoledne dostala své dárečky k narozeninám. Sice narozeniny jsem měla až na konci pobytu,ale slavit se musí a to důstojně. Co týden, to jedno desetiletí. Dostala jsem kapesní nůž snad se všímvšudy a nějaké penízky. Po poledni jsme vyrazili zpět do kempu na obídek. Přes oběd stejně zdravé zůstávat na sluníčku, a že vedro bylo. Uvařili jsme polívku a dojedli těstoviny. Po obídku nesměl chybě polední klid, to se rozumí ?. Rozhodli jsme se večer začít slavit narozeniny a tak jsem na kolech sjeli do „účka“ a koupili na oslavu sýr, olivy, víno, bagetu a zmrzku. Tu jsme museli sice hned sníst,ale vzhledem k vedru, které bylo, nám to vůbec nevadilo. Pak jsem jeli ještě na odpolední koupání, po kterém byl už jen piknik, moje 1.oslava.

21.9. čtvrtek
Na dnešek jsme si naplánovali menši výlet na kolech do okolí. Přestože bylo pod mrakem a vypadalo to spíš na deštivý den, opět se počasí vybralo a bylo krásně, na mě až moc velké vedro. Jeli jsme na sever směr jezero Etang de Léon, ale vzhledem k vedru a k tomu, že mě nebylo zrovna nejlépe, jsme skončili už v Moliets-et-Maa. Fil udělal pár foteček, zatímco já jsem se schovávala před sluníčkem ve stínu, a jeli jsme zpátky. Byla to příjemná projížďka asi 17km. Po návratu do kempu jsme sbalili věci na pláž a sjeli ještě jednou k oceánu. Tentokrát už bylo opravdu zataženo a obloha nevypadala moc dobře. Nad oceánem bylo dost černo. To ale neměnilo nic na tom, aby se Filip naposledy nevyřádil ve vlnách Atlantiku, i když jsem ho pořád nutila být na kraji.V kempíku jsme zabalili, rozloučili se sousedama a vyrazili směr vnitrozemí. Na recepci jsme ještě zjišťovali předpověď počasí v Pyrenejích, ale moc nás nepotěšili. Předpovídali déšť snad všude ?. To ale neměnilo zatím naše rozhodnutí je do hor. V „účku“ jsme pokoupili nějaké laskominy a hurá směr hory. Vyráželi jsme už za deště. Po N117 jsme jeli až do Pau. Drželi jsme se směr kemp Jurancon, který byl ale zavřený. Hned vedle kempu jsme ale viděli zaparkované karavany a tak jsem se k nim jeli podívat. Po zaparkování jsem zjistili, že jsem v jakési rómské osadě, kde nás s velkým nadšením přivítali a naznačovali, že tam samozřejmě můžeme zůstat, že to tam je o.k.. Zrovna jsem přijeli v době večeře a tak jsme se vymluvili na večeři ve městě a okamžitě vycouvali s naším friťáčkem pryč. Pokračovali jsme směr Carcassonne. Cestou jsme narazili na kemp u jezera, kde nebylo žádného výběrčího a tak vzhledem k pokročilé hodině jsme postavili stan a šli chrupkat.

22.9. pátek
V noci a ráno pršelo a tak jsem ve chvilce slabého deště zabalili. Vstávali jsme dost brzo, abychom ušetřili, kdyby náhodou ráno přišel někdo vybírat. Podařilo se nám strávit druhou noc v kempu zadarmo ?. Vzhledem k deštivému počasí jsme Pyreneje odpískali.
Rozhodli jsem se pro návštěvu Grottes de Bétharram v St-Pé-de-Bigorre mezi Pau a Lurdami. Jde o poměrně pěknou krápníkovou jeskyni. Prohlídka trvá přes hodinu, během které se svezete na loďce i mašinkou. Loďka není jako u nás na Macoše, ale jde o pár metru vodního úseku, který vás převezou na lodi ve tvaru draka. Loď je pod vodou na kolejnici a je poháněná motorem. Je to příjemné,ale mašinka se mi líbila víc. Jde o závěrečnou část prohlídky, kdy nasednete do vláčku, který vás v poměrně velké rychlosti vyveze na povrch. Po prohlídce jsme si ještě prohlédli suvenýry a vyrazili směr Carcassonne. Cestou jsme udělali zastávku u opatství Abbaye de l´Escaledieu. Dovnitř jsme nešli, protože se nám nechtělo platit vstupné. Prohlídli jsme si z venku alespoň park, který stál za to. Jednoduchý a pěkný. Při přejezdu jsme ještě narazili na krásný kamenný kostelík na samotě a na hrad v Mauvezin.
U Lannemezan jsme najeli na dálnici A64 a jeli přes Toulouse do Carcassonnu. Při placení dálnic si musí člověk dávat pozor,aby najel ke správnému okénku. Děli se na ty hotovostní nebo bezhotovostní spolu s „platím přesně“. U hotovostního platíte přímo u okénka osobě a nemusíte mít přesně. U bezhotovostního placení nikdo není, je zde jen automat na karty a „sběrný koš“, kam můžete hodit přesnou sumu. My si samozřejmě najeli ke druhému typu. Asi nás neměli moc rádi, ale po menších zmatcích, kdy se Filip snažil rozměnit peníze u řidičů za námi přišla paní od vedlejšího okýnka a mohli jsme zaplatit u ní, se nám podařilo projet.. Poučení pro příště ?.
Do Carcassonnu se nám tedy po menších potížích podařilo dorazit po dálnici a zbývalo už jen najít nějaký kemp. Ten jsem nalezli ve Villemoustessau. Přestože jsme přijeli trochu později, nebyl problém se ubytovat. Kemp byl příjemný a poloprázdný.

23.9. sobota
Ráno jsme smontovali Milouška a Modrýho draka, hodili do batůžku nějakou sváču, udělali čaje do lahví a vyrazili do města. Moc jsme nevěděli, kudy to vzít, tak jsme nakonec jeli značnou část po silnici. Ve městě jsme nakoupili nějaké mapy Francie a zašli na internet. Vzhledem k tomu, že bylo dost ošklivo, poprchávalo, zajímala nás předpověď počasí na další dny. Ve vnitrozemí nebyla předpověď nic moc. Nicméně jsme se vydali na prohlídku města, na které jsem se tolik těšila.
Mě samozřejmé lákala část Cité. Uvnitř pevnosti jsou velmi úzké uličky , v kterých je ráj turistů, obchůdky s nejrůznějšími suvenýry, kavárny, restaurace. Vstup do Citté je zdarma, jen do vybraných části uvnitř se platí. Kola jsme zamkli hned po vstupu do Citté u jedné z vinoték a samotné město jsme si prošli již bez nich. Na to, že jsme zde byli mimo hlavní sezónu, bylo tu dost narváno. Nutno ještě zmínit, že v Carcassonnu jsme potkali první Čechy. Šlo o dva mladé páry s prckama v golfáčích – důkaz toho ,že cestovat se dá i s dětma, když se chce ?. Měla jsem potřebu si zde něco koupit za narozeninové penízky,ale nedařilo se mi nic vybrat. Když jsem objevila tričko, jemná modrá batika a obrysama nakreslené Cité, stálo asi 25EUR ?. Vymyslela jsem si tedy hrneček. Obyčejný bílý hrnek na čaj a černě nakreslený konturou hrad. Takový ale neprodávali, nebo já alespoň na žádný nenarazila. Vše bylo barevné, na můj vkus přeplácané.
Po prohlídce a vyfocení snad všeho, jsem vyrazili na cestu zpátky do kempu. Jeli jsme podél plavebního kanálu Canal du Midi. Cesta to byla skvělá, rovinka, štěrk, místy asfalt. Dokonce i počasí se trošku vybralo a nebylo tak ošklivo. Trošku jsem záviděla těm, který si kanál splavovali ?.
Po příjezdu do kempu jsme něco pojedli, zabalili a vyrazili přes Montagne Noire do Castres, které leží na hranicích Parc Naturel Régional du Haut Languedoc. Podle průvodce jsme nalezli kemp u městského parku (cena 8,50)

Carcassonne je jedno z nejzajímavějších míst celé oblasti Languedoc, je rozděleno na dvě samostatná „města“ – Cité a Ville Basse – za což vděčí válkám proti katarům. Po dobytí města Simonem de Montfort v roce 1209 se roku 1240 místní obyvatelé pokusili o návrat tradiční vládnoucí rodiny Trencavelsů. Odplatou za tuto troufalost je král Ludvík IX. vyhnal z města a dovolil jim vrátit se pouze pod podmínkou, že si postaví nové domy na břehu řeky Aude.
Většinu návštěvníků láká samotné Cité s pevností obehnanou dvojitou zdí a s věží tyčící se na kopci nad řekou Aude. V roce 1844 ji od takřka nevyhnutelné zkázy zachránil Viollet-le-Duc a jeho „příliš dokonalá“ rekonstrukce je od té doby předmětem zanícených sporů odborníků i laiků. V hlavní sezóně, ale i mimo ni, je vyhledávanou turistickou atrakcí a je až překvapivé, že přes množsvtí nablýskaných kaváren, obchůdků se suvenýry a „uměleckými předměty“ a davy lidí působí neobyčejně velkolepě. Pokud nejste úzkoprsý architektonický purista, jistě si odsud odnesete nezapomenutelný zážitek.

Canal du Midi se táhne v délce 240km od řeky Garonny u Toulouse přes Carcassonne až ke Středozemnímu moři. Jeho autorem je Pierre-Paul Riquet, šlechtit a výběrčí daní, kterému se podařilo přesvědčit Ludvíka XIV o výhodách propojení Atlantského oceánu a Středozemního moře. Stavba začala roku 1667 a trvala 14 let. Na stavbě se podílely desítky tisíc dělníků a jejich hlavním technickým problémem bylo, jak vodní kanál naplní vodou, když jeho nejvyšší bod u Naurouze,západně od Carcassonnu, leží 190 m nad hladinou moře a 58 m nad úrovní řeky Garonny u toulouse. Riquet vyprojektoval systém umělých nádrží v Montagne Noire, přes které protéká voda z kopců do Naurouze. Na stavbu vyplýtval Riquet veškerý svůj majetek a bohužel se nedožil otevření. Zemřel pouze šest měsíců před dostavením v roce 1681. Kanál zaznamenal značný rozmach, byl důležitou obchodní cestou pro okolní města a vesnice. Tak tomu bylo do roku 1857, kdy došlo k otevření vlakové tratě ze Sete do Bordeauxe, kdy se doprava po kanálu zastavila.Nicméně dodnes je uznáván jako unikátní stavba. Na celém kanálu je 99 zdymadel a 130 mostů, téměř všechny jsou z první fáze výstavby.Kanál je po většinu své trasy lemován dvěma řadami stromů, které neodmyslitelně patří k jeho vzhledu a navíc snižují úbytek vody způsobený vypařováním. Na jaře můžete na březích pozorovat žlutě kvetoucí kosatce a divoké gladioly. Podél jeho toku se lze vydat autem nebo na kole – v mnoha úsecích najdete značené cyklistické stezky. Nejlépe je nicméně vydat se na plavbu lodí

Kanál pro mě představuje úžasné dílo nejen po stránce stavební a technické, ale i po stránce lidské píle, prozíravosti a ochotě obětovat své pohodlí a klidný život něčemu smysluplnému, co prospěje všem a bude přinášet užitek i o stovky let později. V dnešní době krátkodobých zisků snahy vytěžit ze všeho maximum bez ohledu na to, co bude zítra, je to příběh jak z jiné planety.
24.9. neděle
Vzhledem k silnému větru v noci a k mé hysterii jsme toho moc nenaspala. Nicméně jsem si udělali snídani a na recepci získali potřebné informace k dnešnímu výletu do okolí. V plánu byla nejzápadnější část Parc Naturel Régional du Haut Languedoc zvaná Le Sidobre.