Letní Strakonice patří mezi moje nejoblíbenější závody – končí ten šílený maraton víkendových akcí, který začíná někdy koncem dubna, je krásné počasí, léto a přeci jenom volnější režim před námi… A ty vafle? Dočtete se na konci 😉
V pátek cestou sice trochu prší, ale ve Strakonicích už je krásně. Jdeme na chvíli na vodu, ale je jí celkem pomálu, takže si ještě na chvíli vlezeme do debla a pak se jdeme věnovat bydlení, večeři a místnímu stánku. Vítek si dělal k večeři maso a pes Bublina od sousedů koukal velmi prosebně a smutně, ale Vítkovo srdce neobměkčil…
Večer jsme si pěkně zabékali u kejtry a popili výborného místního piva, což ovšem Vítek nesl značně nelibě, protože se v tom rámusu prý nedalo spát. Teda v pátek jsme v tom byli ještě nevinně, protože na ostrově byl nějaký koncert místních kapel, což nás nepřekvapivě přehlušilo.
Na pánských sprchách v kempu byla tahle zajímavá cedule. No, nezkoušel jsem to, ještě bych zvoral sudý a lichý hodiny a byl by z toho škandál…
Ráno došlo i na konzumaci jubilejního jablka s číslem 50 z narozeninového dárku od Skořepky.
No a pak už jsme se vrhli do závodění. Vítek kajak, pak společně debla, odpoledne singly. Intervaly byly krátké, takže to odsejpalo a odjeto bylo celkem v rozumnou dobu.
Vítek se zúčastnil kofolo/pivního závodu a vypjal se k mimořádnému výkonu!
Pádloval o 106, kofolu do sebe lil jak Pivrnec gambáče a nakonec z toho bylo krásné třetí místo 🙂
Večer jsem se šel projít do Strakonic, konkrétně na hrad, a bylo to krásný. Lidí minimum…
Večer jsme opět provětrali kytary, což Vítek ráno komentoval slovy, že se v tom našem řevu nedalo spát. Což je divné, protože nikdo neřval, naopak jsme procítěně zpívali… 😀
V neděli jsme odzávodili a odpoledne pobalili věci a v klidu vyrazili k domovu.
Ještě před tím jsme ale museli vyrovnat účet v bufetu, kde kromě piv byl krásně načárkovaný plot deseti vaflí, které Vítek spořádal v rámci speciální podpůrné stravy pro závodníky 🙂
Bylo to krásné, tak zase za rok… 🙂
Tož tak.
