A navíc do značné míry té kultuře, kterou jsem tam chodil před jejím zavřením poslouchat, což je zpráva ještě lepší. Ale nepředbíhejme. Malostranská beseda je takový velmi příjemný kulturní klub na Malé straně, bohužel se již asi dva roky rekonstruuje. Já osobně jsem do besedy začal docházet někdy začátkem devadesátých let, ze začátku zejména Krausberry, Bílou nemoc a nejrůznější kotlíkáře, postupně jsem repertoár rozšířil ještě o Luboše Pospíšila s Bohoušem Zatloukalem. Propařili jsme tam naprosto neuvěřitelné chvíle, jak podotknul Milan Martínek, „v těch zdech to prostě je, ten duch besedy, ta historie…“ a nutno říci, že to cítím naprosto stejně. Taky jsme tu měli první rande s Martinou (odehrálo se tu i nějaké to rande poslední, ale to už je historie a proto se v tom nebudeme hrabat 🙂 )
Prostě a jednoduše, beseda je naprosto dokonalý podnik a doufám, že tomu tak bude i nadále.
Jak jsem se již zmínil, MB je v rekonstrukci a radnice Prahy 1 vybírala nového nájemce. Kupodivu zvítězil zdravý rozum (což je věc skutečně nevídaná v oblastech, kde je o prachy a ještě méně vídaná na Praze 1, potažmo v celé Praze, kde na místních úřadech berou úplatky snad i potkani ve sklepě) a nový provozovatel tam překvapivě nezavede nějaké Gogo show či disco pro cizince, ale bude se tam hrát divadlo a pořádat koncerty. Dramaturgii divadla bude dělat Jaroslav Dušek, přes hudbu by měl být Petr Ostrouchov, bývalý kytarista skupiny 100 zvířat. Protože se o tom chystám napsat článek, hovořil jsem s ním telefonicky a i když zatím nechtěl hovořit oficiálně, neb ještě nemají s radnicí podepsanou smlouvu, místo na kapelky v besedě zdomácnělé se určitě najde (pokud tedy bude z jejich strany zájem, což věřím, že bude).
Dlouholetý provozovatel MB Robert Radosta křtil minulé pondělí v Mánesu knížku Malostranská beseda 2008, ve které se kromě historie MB od počátku zabývá kulturní stránkou besedy od roku 1965, kdy tam nastoupil. Křest byl pěkný, pohovořil jsem tam s Milanem Martínkem, Zdenkem i Jamajkou a pochopitelně také s Robertem, abych měl co nejvíce info do chystaného článku. Knížku jsem si za 120 kaček koupil, takže jí mohu zájemcům zapůjčit k nahlédnutí, ale nejlíp uděláte, když si jí koupíte.
Jo, a taky jsem úplně zapomněl sdělit, že jsem při rozhovoru se Zdeňkem zjistil, že Slamník zůstane zachráněn! Což je super, už už to vypadlo, že tuto úžasnou hospodu se skvělým sálem páté cenové šestka prodá rusákům nebo nějakému podobně solventnímu investorovi, který by jí na stopro předělal na něco úplně jistě ohavného. Takže důvod k radosti je dvojnásobný, teď ještě najít nějaký volný čas, kdy by tam člověk mohl chodit 🙂 Tož tak.