Naše prosincová spanilá jízda po koncertech, které se jednoduše řadí mezi ty neopakovatelné, pokračovala v sobotu v Lucerně. Marien zde měli výročí 20 let a byla dost klika, že jsme sehnali lístky – vyprodané to bylo v řádu hodin. A bez nějaké reklamy. Musím říci, že to téhle partě muzikantů srdečně přeju. Ta jejich pokora a láska k muzicírování nejsou jen tak nějaké PR…
Marien patří mezi skupiny, které jsou folkové tak nějak doopravdy. Víťa umí napsat nejenom „běžné“ písně, ale má i několik songů, které jsou velmi silné (část těch textů napsala Radka Havelková). Navíc se Víťa nebojí napsat „politickou“ píseň, což s sebou nese vždy riziko, že se k němu část fanoušků obrátí zády. (Btw – vždycky jsem si myslel, že trampská a folková hudba je o svobodě a nezávislosti a proto mě nepřestává udivovat, kolik trampů a folkařů naskakuje na proruské narativy a dezoláty nejhoršího zrna.) Ale zpátky k písničkám, vypíchnu tady pár těch mých nej 🙂
Když budu konkrétní, tak z posledního alba mě nejvíc bere písnička Procitám:
Následují Jeřábi:
a ze starších věcí je výborá Geometrie samoty
Ale tohle jsou jenom takové třešničky na dortu, těch fakt oblíbených mám mnohem víc. Takže zpět do Lucerny. V duši jsem ještě měl včerejší zážitek s Navarovou a Marien byli hrozně fajn pokračování. U těhle výročních nebo jinak mimořádných koncertů je riziko, že to nakonec vůbec nemusí dopadnout, že atmosféra se ve velkém sále prostě nevytvoří. No, nebyl to tento případ. Už od příchodu kapely na pódium bylo jasné, že efekt Lucerna funguje na 200 procent a na atmosféru si člověk mohl pomalu sáhnout, jak byla hmatatelná. A rozechvění se rozhodně netýkalo jenom diváků…
Z těch nejsilnějších momentů byl vypíchnul Zubříkovu ženu a děti, Zuzku Mimrovou a mojí oblíbenou Geometrii samoty a pak Andělskou, věnovanou Zuzaně Navarové. Jasně, včera v intimnějším prostředí divadla vyzněla o fous líp, ale to jsou detaily 🙂 Jo, ještě musím vzpomenout převzatou Hotel California, to je taky vynikající počin.
No, čas letí jako bláznivý, jak zpíval Kája, takže nakonec doletěl do konce i ten vyměřený Marien v Lucerně. Musím se přiznat, že tolik emocí za dva večery – jeden už to pomalu nemá kam dávat 🙂
Na závěr ještě nesmím zapomenout na krásnou scénu tvořenou origami, to byl fakt super nápad.