Tak jsem byl poprvé na vodě, a musím říci, že to bylo moc príma, i když jsem na vodě jako takové nebyl, ale však víte, jak to myslím. Užil jsem ale cyklistiku, máma s tátou mě vozili ve vozíku a to se mi moc líbilo. Domů jsme nakonec jeli v sobotu večer, protože pršelo a bejt jenom ve stanu by se mi nechtělo a venku po tý krásně mokrý trávě by mě rodičové lézt nenechali. No a v hospodě je to taky zábava na draka, napít mi nic pořádnýho nedají, tak co tam? Fotky ze Soumaráku

Z Prahy jsme odjížděli ve čtvrtek odpoledne, hnedle po plavču na Libuši. Spali jsme na chalupě, abychom v pátek ráno mohli dřív vyrazit. Rodičům se doma podařilo doma nechat několik důležitejch věcí jako třeba čelovku, ešus a tak, ale naštěstí jsme se bez docela dobře obešli.
Na chalupě bylo príma, ráno šla máma nakoupit k Procházkový do místního konzumu, ale v sedm ráno tam ještě nic nepřivezli, takže nic nekoupila. Na nákup proviantu tedy zastavujeme v hypersuper, kde táta kupuje i naftu. No a pak už se vydáváme směr Soumarák. Za Vimperkem mi máma dala najíst a táta toho využil, aby nasbíral nějaký dřevo na oheň.
Po postavení stanu mě rodičové usadili do vozíku a vydali jsme se do nedaleké Dobré na oběd. A oběd v Dobré je opravdu dobrý 🙂 Táta si dává pivko, ale ochutnat mi nedal, i když mi sklenici na chvíli půjčil. Vegetím si tu na dece, jenomže rodičové mi vůbec nedovolí lézt po trávě a drobet si jí okoštovat, to je hrůza…
Když táta dopil druhý pivko, tak jsme se sebrali a vyrazili ještě o kus dál. Asi po deseti kilometrech jsme to otočili a během druhé návštěvy restaurace v Dobré jsem dostal gáblík i já 🙂 No a pak jsme se vydali zpátky do kempu ke stanu. Tady čekáme až přijedou ostatní, ještě se jdeme projít k místnímu kiosku. Kousek od nás stanuje taková partička vodáků tak mezi čtyřicítkou a padesátkou a mají tam jednu paní, která je slyšet pořád a stále víc, furt musí být nejvíc slyšet. Její hlášky typu „Ty bejku, tak mi ho teda ukaž“ nebo „Na Herbertově na jezu jsem přišla o klobouček a o poctivost“ stojí opravdu za to a svědčí o vytříbenosti ducha dotyčné.
Večer mě máma dala spát, ale okolo se pořád něco dělo, vedle nás přijela partička, která furt otvírala a zavírala zašupovací dveře u auta, takže se mi moc dobře neusínalo. Ale nakonec jsme to s mámou zvládli 🙂
Dorazila Skořepka s Honzou, Honzíkem a Petr s Alenou, staví si stany dál od nás přesouvá se i ohniště, abych se mohl dobře vyspat a nic mě nerušilo. Už za tmy přijíždí Dandy s Anitou a Justýnkou. Táta s nima sedí u ohně, ale všichni jsou nějaký utahaný, takže se jde spát celkem brzo.
Ráno máma chce nakoupit nějaké dobroty k snídani v kiosku, ale tam mají zavřeno. Po noční jízdě z Ostravy plné zážitků s výkonným vozem fabia combi 1.4htpdtdibflmpsvz (nebo jakou to tam ti borci z bolky dali zkratku, aby se v tom prase vyznalo) doráží drsný kajakář a milovník adrenalinových zážitků Lubor se svým novým kajakem. Táta balí věci do auta a pak všichni odjíždíme do Pece. Tady se opět vybaluje stan, který táta staví velmi šikovně na místě, kde bude odpolední bouřce pěkný bazének, ale to předbíhám. Ještě sestavuje mámě vozík za kolo, abych se měl v čem vozit, a pak již vyráží s ostatními vodáky zpět na Soumarák. Já zůstávám v Peci s mámou a Anitou s Justýnkou a kromě procházek, vegetění na dece ve stanu a projížděk na kole také navštěvujeme místní restauraci. Začíná se ale kabonit obloha a spouští se velká bouřka, naštěstí jsem ale tou dobou zrovna ve stanu a spokojeně chrupkám. Co taky dělat v takovýmhle počasí jinýho, ne?
Z vodáků doráží jako první Dandy, který na chvíli veze Justýnku na lodi. Začíná znova pršet, takže s mámou čekáme na tátu a zbylé vodáky v kiosku. Za hcívli doráží táta se Skořepkou, naštěstí moc nezmokli. Vzhledem k dešti se táta s mámou rozhodují k odjezdu domů, takže táta jde balit věci a stan a já s mámou usedám do hospůdky, kde čekáme, až se déšť přežene. Konečně je všechno sbaleno, obloha se čistí a my můžeme vyrazit. Balí taky Dandyho famílie, ty jedou zase na chatu k Příbrami. SKořepka a spol zůstávají v nějakém ubytování kousek od Pece.
Cesta domů probíhá v pohodě, chvíli jsme si sice zabrečel, než jsem usnul, ale pak jsem zase chrupkal až do Prahy. Těsně před Prahou nás jako klasický zákon schválnosti chytá buřina, ale naštěstí tátovi na vypakovávání lodí a kol z auta už moc neprší. No a to je z mé první vody tak nějak všechno. Tož tak.