Tož jsme o víkendu na staré trampské řece Sázavě, která je proslavená mimo jiné celou řadou kotlíkářských songů, ve svých textech jí hojně zmiňuje hlavně Honza Nedvěd, který se tu naučil hrát v Torontu na kytaru a prožil tu spoustu krásných a nezapomenutelných okamžiků, no a u této Sázavy jsme sice nehráli na kytaru, ale raftovali jsme po její hladině.

Bylo krásné počasí, sluníčko svítilo, takže se dalo raftovat vyloženě nalehko, to jest bez speciálních vodáckých nepromokavých bund a dalších propriet. Vody nebylo nejvíce, ale nebylo jí ani nejméně, takže to občas i příjemně šplouchalo a raft se kolébal na vlnách.
V sobotu jsme jeli neprve kategorii R4, kterou jsme zajeli vcelku dobře, neboť jsme předjeli naše oddílové kolegy, takže jsme si z nich potom mohli dělat škodolibě legrandu. No aby taky ne, kdo ví, kdy k tomu zase budeme mít příležitost. Do závodů kategorie R6 jsem se moc nehrnul, protože jsem cítil, že bych po vyčerpávajícím sjezdu R4 nepodal optimální výkon a celé posádce bych k vavřínům přiliš nepomohl. Raději jsem se tedy umístil na břeh a pořídil několik vkusných fotéček.
Když do cíle dofuněly všechny šestky, vyčkali jsme na vyhlášení výsledků a pak se vydali domů. Zde jsem chtěl něco ze závodů napsat do foroty, abych s tím v neděli neměl tolik námahy, ale přesadil jsem pouze několik kytek, které Martina vynosila na zahradu, a pak již byl čas jít na mejdan.
Kamarádka Zdenka, se kterou Martina chodila do základní školy, slavila narozeniny, a tak bylo jasné, že strávíme večer s příjemnými mladými lidmi v družné zábavě podpořené konzumací alkoholických nápojů. Na hlavní nádraží jsme jeli vlakem a bylo to fajn. Pak jsme jeli tramvají a také to nebylo vyloženě špatné, ale cesta vlakem byla lepší.
Na Žižkově jsme našli lokál, předali dary a začali se družně bavit s přítomnými. Zábava se zvolna rozjížděla, alkoholické nápoje tekly proudem, až se tak nějak stalo, že jsme zůstali sami bez hostitelky. Tou dobou se ae zvolna blížila jedenáctá hodina s ní i nejvyšší čas přemístit se na hlavní nádraží, kde na nás čekal vlak flamendrák, který nás dopravil zpět do Modřan.
Ráno jsem dost obtížně vstal a vydal se po malé snídani směr loděnice. Jel jsem sice včas, ale bohužel sraz byl o půl hodiny dřív, než jsem si myslel, takže jsem jel vlastně pozdě. Naštěstí se podařilo tuto bezesporu prekérní a nepříjemnou situaci operativně vyřešit.
Dnes jsme závodili s Luckou, protože Šumák byl stále nemocný a Šarin stále časově zaneprázdněný. Jelo nám to lépe než v sobotu, což bylo zajímavé. I když jsem čekal, že v souvislosti s prohýřeným sobotním večerem budu velmi brzy se silami na konci, kupodivu se tak nestalo. No, aspoň že tak. Protože se v neděli jely jenom čtyřky, tak jsme byli doma docela brzy.
Martina uvařila super oběd a pak jsem mohl jít na zaslouženého dvaciáška. Večer jsem pak sednul za PC a napsal články o závodech na Sázavě na vodácké weby, aby byli všichni raftaři informováni, co se vlastně o víkendu na té Sázavě dělo. Tož tak.