S deštivým počasím se pravidelně vynoří ze svých ulit šneci a začnou se pohybovat všude možně. Protože jsou tato pomalá zvířátka velmi zranitelná pokud na ně člověk šlápne či je přejede autem, snažím se jejich ztráty minimalizovat jejich přemisťováním z chodníků a silnic někam do trávy. (Samo sebou se rozumí, že tak činím pouze tehdy, když jdu pěšky. Že bych zastavoval svůj luxusní vůz značky Mercedes kvůli kdejakému šnekovi, to tedy ne 🙂 ) I když se to na první pohled nezdá, i v oblasti přemisťování a zachraňování šneků čelíme celé řadě etických otázek.
Když jsme onehdá šli s Martinou na tramvaj, tak jsem iniciativně přemístil jednoho šneka z chodníku do zahrady. Jenomže Martina hned namítla, proč ho dávám tam do té zahrady, když tam ten šnek vůbec nešel. Snažil jsem se sice namítnou, že tomu šnekovi je dost šumák, kde je, hlavně, když ho nic nezajede a nezašlápne. „Jenomže ten šnek měl bejt odpoledne na druhý straně ulice a teď tam přijde pozdě,“ namítla vcelku logicky Martina. Usoudil jsem, že na tom něco bude, a než jsem příště čapnul šneka, tak jsem se důkladně podíval, kam by asi tak měl mít namířeno. „A neházej s nima, děláš jim leteckej den a určitě jim to nedělá dobře,“ dodala Martina. No, to je vlastně taky fakt, já osobně létání moc nemiluji, navíc kdo ví, jak šneci snáší dopad na matičku zemi? Třeba se potlučou.
Zde se tedy nabízí volné pole působnosti pro nejrůznější ekologické aktivisty, boj za práva šneků je myslím pole neorané. Docela by mě tedy zajímalo, jak to s těma šnekama a jejich cestováním, potažmo létáním, vlastně je? Asi založím hnutí „I šnek má své cesty cíl“ s podtitulem „Neházejte se šnekama, nedělám jim to dobře na žaludek“ a začnu s kasičkou obcházet Václavák a žebrat podporu pro svůj projekt od kolemjdoucích.