Jedním z dárků, které dostal Vojtal k prvním narozeninám, je i krásná dřevěná stavebnice čítající celkem sto kusů různých tvarů a velikostí. Ovšem pokud byste čekali, že zde budu prezentovat nějaká díla vytvořená obdarovaným, máte smůlu. Vojta zatím jakýkoliv pokus o postavení, byť jen dvou kostek na sebe, spolehlivě maří. Minulý týden se sice u něj objevily náznaky, že se snažil dát dvě kostičky na sebe, ale moc mu to nešlo a tak ho to rychle přešlo.Hraní se stavebnicí tedy v praxi vypadá tak, že se rodič snaží urychleně něco postavit, než to synek zmerčí a vydá se to zbořit.

Jeho pozornosti neuniknou dokonce ani podélné placaté hranoly postavené na bok – všechno prostě musí býti důsledně zbořeno! Ještě klika, že neslyšel nic o Kartágu a Římanech, protože se obávám, že by nám pobořené kostičky ještě posypával solí. (Jeden spolužák na ZŠ při zkoušení v hodině dějepisu pronesl k tomuto tématu památnou větu „Římani Kartágo rozbořili a pak ho posolili“).

Nicméně dneska se mi podařilo nepozorovaně postavit docela solidní stavbu – stavěl jsem totiž za krabicí, za kterou Vojta neviděl, a navíc byl zaměstnanej nějakou jinou důležitou činností. No a jak to dopadlo, když jsme mu krabici odendali a on spatřil stavební veledílo, můžete sami posoudit z přiložených fotografií 🙂 Tož tak.