Výlet za skautíky z pražské Dvojky na tábor do Novohradských hor měl podle původních plánů vypuknout v pátek úderem šesté hodiny, jenomže vše byla nakonec jinak. Vzhledem k intenzivní péči věhlasných lékařských kapacit z pražské nemocnice v Motole o můj prst jsme museli přeložit odjezd na sobotní ráno. V půl deváté již jsem byl úspěšně převázán a mohli jsme vyrazit od Dandyho směr jižní Čechy. Počasí nám přálo, sluníčko svítilo, policisté také moc nebuzerovali, takže pohoda. Sice nám něco záhadně vrzalo v prostoru pravého kola, ale nakonec jsem usoudil, že nejde o nic závažného, takže není důvod se nějak znepokojovat.
Cestou jsme si vyslechli mimo jiné Ivánka, který mohl mluvit, Dandy to ještě neslyšel a myslím, že se mu to velmi líbilo a stane se z něj velký fotbalový fanoušek, když je tam taková psina 🙂 Bez nějaké zásadní úhony jsme dosáhli Novohradských hor, kde jsme si to rovnou namířili k Baronovu mostu, kde stojí penzion udělaný z bývalé hájovny. Před lety jsme zde měli uskladněné podsady a další táborové vybavení, dnes jsou tam uskladněni hosté z daleka i z blízka. Po krátkém občerstvení se naše cesty rozdělily: Dandy se Silverem se vydali na myslivnu, my s Martinou jsme vyjeli směr Nové Hrady.
Cestou do Nových Hradů se nám otevřela krásná vyhlídka na jihočeské pláně, fakt paráda. Zvolna jsme se sešoupli do Nových Hradů, kde se nám zadařilo na náměstí zaparkovat. Za hodinu tam chtějí asi tři koruny, což je pro pražáka naprosto úžasná cena. Předplatili jsme si tedy parkování rovnou na několik hodin, i když nám bylo jasné, že tu tak dlouho nebudeme, a ještě nechali pánovi tuzéra. V Praze bychom za ty peníze asi tak vystoupili a nastoupili. Vydali jsme se k hradu, který se nachází v podstatě hnedle vedle běžné zástavby rodinných domků. Na kráse mu to však nic neubírá, je fakt pěknej. Jeho příkop je pěkně porostlý břečťanem, dole je tráva, která vypadala čerstvě posekaná. Zajímalo by mě, jak se ten sekáč dostal dolů a zase nahoru? No, asi má na to nějakou fintu.
Na hradě máme kliku, akorát začíná prohlídka, ještě stíháme zakoupit lístky a zaskočit na WC a pak již hurá za kulturou. Paní průvodkyně nás nejprve vytáhne hezky na sluníčko, kde nám vykládá o historii hradu, mimo jiné se dozvíme, že ten příkop je hluboký až 14 metrů. Pak již vcházíme do útrob hradu, na začátku si obouváme oblíbené pantofle, ve kterých se bezva klouže po podlahách 🙂 Interiér je bohužel neoriginální, většinou ho tvoří mobiliář z nedalekého zámku, hrad totiž v poválečné době poničili nejprve Rusové a pak i našinci. Ale je to pěkné, nejsme zas až tak vyhranění historici, abychom rozpoznali detaily mezi židlí z patnáctého a devatenáctého století. Dojem z prohlídky bohužel kapku kazí skupina puberťáků, kteří jsou zde na prohlídce s vedoucím, který si jich vůbec nevšímá a je mu to všechno šumák. Zatímco oni se chovají tak, jak se chová většina puberťáků, jejich vedoucí se chová tak, jak by se vedoucí pubošů chovat rozhodně neměl. No, ale mohlo to bejt horší…
Po prohlídce si prohlížíme nádvoří a pak vyrážíme k autu s ideou najít někde nějakou restauraci, kde bychom se nasytili. Při pohledu na ukazatele na křižovatce dostávám nápad – což takhle zajet ještě do Třeboně, která je necelých 30 kiláčků? Času máme habaděj, takže není co řešit. Cesta je nádherná, velmi příjemná projížďka. V Třeboni nejprve hledáme pumpu, což se nám i daří, a pak již restauraci, což se nám daří také. Sice si nakonec nevybíráme zrovna nejlépe, sedíme v jakési místnosti bez oken, ale nevařili špatně. Poté následuje procházka městem, konkrétně jeho historickým centrem. Snažíme se najít nějakou otevřenou cukrárnu, ale v šest je již vše zavřené. Nakonec usedáme ve dvorku jednoho domu na náměstí, kde premává jakási kavárna. Z náměstí se sem line barokně-gotická hudba vyluzovaná předním symfonickým hudebním tělesem, které právě koná zkoušku na večerní vystoupení. Je to velmi pěkné. Kafíčka jsou dopita a tak se couráme směr auto. V parku ještě děláme fotéčky do albíčka a pak již směřujeme směr tábor u Leopoldova. Cestou se snažíme vyfotit zámek či kostel v Dobré vodě, jenomže se nám nedaří najít místo k zastavení tam, odkud je stavba nejlíp vidět.
V táboře nás všichni radostně vítají, pokud tak mohu usoudit z faktu, že nás nevyhánějí 🙂 Za chvíli doráží Dandy se Silverem, kteří si po sestupu z myslivny ještě zašli na jedno k Baronovu mostu. Večer začínají žrát muchničky, a to tak že fest. Naštěstí mají žravou pouze cca dvouhodinovku, což se dá přežít. Večer je násed v týpku, Katel dokonce sáhl hodně hluboko do oddílové historie a hraje celou řadu hitovek našeho mládí, což je báječný. Po násedu řešíme s vedením stav oddílu na táboře a hlavně jeho budoucnost. No, snad se podaří udržet oddíl při životě, škoda, že člověk nemá víc času, aby mohl taky nějak víc přispět.
V noci je dost kosa, ale naštěstí to nepřesahuje nějakou kritickou hranici. Máme sice kapku orosené spacáky, ale na sluníčku hravě usychají. Vydáváme se s Marťasem na procházku do lesa, Dandy se Silverem si dělají větší výlet. Cestou sbíráme borůvky, kterých ovšem není takové kvantum, jak jsem předpokládal, nicméně na příjemné zasycení je to dostačující. Obloukem se vracíme do tábora, balíme věci a někdy kolem druhé se vydáváme na cestu zpět. Děláme menší zastávku na chalupě, kde se jedu s hajným mrknout na místa, odkud si budeme moci za týden natěžit nějaké to dřevíčko do kamínek, aby nám v zimě nebyla zima. No a pak již hurá do Prahy.
Výlet do novohradek se velmi vydařil, navzdory naší částečné zdravotní indispozici, která nám nedovolila vzít si sebou kola. Tož tak.