Drahný čas již uplynul, hodně vody prohnalo čerpadlo filtrem v bazénu a mnoho kilometrů jsem se svým nákladním mercedesem najezdil od té chvíle, kdy se jsem se cachtal se svými spolucachtálisty z Kennyho naposledy. Bylo to před vánoci a před mými narozeninami, takže skoro měsíc. V pondělí jsme tedy vyrazili do bazoše na sóloplavčo nahradit si zameškané hodiny a dneska pak následovalo klasické plavání.
Vzhledem k tomu, že jsem se dlouho pořádně nevycachtal, protože jsem byl nemocnej a bral jsem antibiotika, tak jsem se do bazoše celkem i těšil, ale na druhou stranu – proč tam musím dělat takový ty divný věci a nemůžu si pořád jen hrát s míčky a blbnout s tátou s velkým nafukovacím balónem? Vždyť to je mnohem lepší, ne?
Prostě jsem si nějak odvyknul, přijde mi fakt hodně divný, že mě mohlo skákání do vody někdy bavit. A to už ani nemluvím o potápění… Táta se sice se mnou snažil dělat lecjaké skopičiny, ale moc to nezachránil.
Dneska jsem byl i cvičit a pak jsem se šel cachtat. No, nebylo to ze začátku špatný, ale nebyl jsem zrovna nějak ve svý kůži a tak jsem pořád po očku koukal, jak z toho ven. Za oknem seděla máma, tak jsem chtěl k ní, jenomže táta mě nepustil a furt mě nutil skákat z bazénu do vody a tak. Ach jo. Ale pak vyndal nějaký míčky a honili jsme je po hladině a to se mi líbilo, že jsem zapomněl i brečet. Ale né na dlouho, to je jasný, zas tak dobrý to taky nebylo. Nejlepsí asi dneska bylo, jak teta Zuzka čarovala balónky – to dá vždycky pod vodu košík s balónky, dělá jakože čaruje, pak ho pod vodou otočí a balónky vyskáčou na hladinu. To je fakt super, to mám moc rád, protože my pak ty balónky lovíme a dáváme je zpátky do košíku. Vylovil jsem jich myslím nejvíc ze všech, bych tak řekl, každopádně určitě hooodně moc.
Ve čtvrtek jdeme plavat zase, tak uvidím, jak mi to půjde a jestli mě to třeba zase bude víc bavit.