Akademická sochařka, grafička, malířka, designérka a návrhářka (nehodící se škrtněte) Blanka Proksová (ano, je to mimo jiné i autorka našeho úžasného svatebního oznámení) si nadělila k životnímu jubileu pěkný dárek a uspořádala retrospektivní výstavu svých plastik a obrazů. Ve středu se uskutečnila v poděbradské galerii Ludvíka Kuby vernisáž a výstavu zde můžete během dubna zhlédnout i vy.
Fotky
Článek na ČN: Blanka Proksová-Veselá chystá retrospektivní výstavu svých plastik
Pokud náhodou někdo nevíte, kdo to je Blanka Proksová, pak vězte, že je to ona, kdo navrhuje každým rokem motivy na trička na Trnávku. Rovněž poháry pro vítěze jsou většinou jejím dílem.
Na vernisáž jsme slíbili dodat aparaturu pro reprodukci reprodukované hudby, takž jsme to museli vzít přes Modletice. V Poděbradech sice chvíli hledáme galerii, ale nakonec jíšťastně nalézáme a po menších peripetiích se mi daří rozchodit aparát (problém byl v kytce, kterou jsem z nedostatku místa postavil na zesík a její listy mi zakrývaly na mixáku jeden podstatný čudlík, o kterém jsem nevěděl a tudíž netušil, proč to nepremává 🙂 )
Konečně je vše připraveno a my se můžeme s Vojtou vydat na menší procházku po okolní promenádě. Zjišťuji, že Poděbrady jsou pěkné město, neměl bych problém si tu sednout do hospody a vypít pár piv. U Alberta potkáváme Davida s Vlaďkou a Matesem, takže zpět ke galerii kráčíme společně. Potkáváme Zdenka, který běží zakoupit nějaké kelímky na nápoje, protože na ně prý zapomněli. Za chvíli potkáváme běžící Zuzku (dceru), která se snaží Zdenka dohonit a sdělit mu, že kelímky pochopitelně jsou, ale jenom mu to nějak neřekli. No, hlavně že to dobře dopadlo 🙂
Galerie se postupně plní, objevuje se Standa s babičkou Hájkovou, Silvie a Jana Koutská, když tedy beru lid raftový. Bylo zde i mnoho jiných hostů, jenomže ty jsem neznal. Vzhledem ke skutečnosti, že jsem nepožíval alkoholické nápoje, neboť jsem řídil do Prahy, tak jsem ani nezpůsobil žádný skandál, takže ani nemusí námezdní pisálci z bulvárních plátků litovat toho, že tam nebyli.
K pití bylo nabízeno lahodné víno červené a bílé barvy z jedinečných ročníků, vybraných sklepů a nejlepších hroznů z prvnotřídních vinic. K zakousnutí zde bylo připraveno několik druhů skvělých chlebíčků společně s fantastickými sladkými koláčky a dalšími dobrotami.
Vernisáž pak zahájila jedna Blančina kamarádka, taktéž akademická sochařka, jejíž jméno si nepamatuji a které velmi pěkně hovořila na téma, že je obtížné plastiky plastiky vytvářet a navíc to ještě učit druhé. Já osobně obdivuji na Blance ještě jednu věc, a to sice vymýšlení názvů děl. Já když píšu článek, tak vymyslet titulek, to je asi tak třikrát těžší. No, zjistil jsem, že výtvarní umělci jsou na tom dost podobně. „Nejlepší je to u plastik hlav,“ pravila Blanka. „To se tam jenom napíše jméno dotyčného“. Zda se občas uchýlí k vyhození povedeného díla jenom proto, že pro něj nemá název, jsem se neptal 🙂
No a pak jsme se již mohli plně věnovat prohlížení děl, konzumaci, plkání a tak dále. Zábava byla příjemná, nicméně náš mladej už byl kolem půl osmé drobet unaven a začal to dávat nepokrytě najevo. Takže jsme si pobalili svých pět švestek a vyrazili k domovu.
Výstava je moc pěkná, pokud náhodou budete mít cestu přes Poděbrady nebo okolí, určitě se zastavte! Tož tak.