Tož jsme opět doma z dovolené, respektive z líbánek, jak se správně posvatební užívačka nazývá. Bylo to fajn, akorát drobet krátké, mám pocit že bych potřeboval na pořádné zrekreování tak minimálně měsíc 🙂 
Nejprve jsme ovšem museli zlikvidovat Krasolesí, či lépe řečeno uklidit po svatebním veselí a zabalit všechny věci, vrátit bečky, stoly, popelnice… Navzdory fyzikálním zákonům se nám podařilo většinu věcí spakovat a odvézt.
Jedinou skvrnou na našem pobytu na chalupě byl fakt, že celý týden byla zavřená hospoda z důvodu dovolené, takže jsem to nějak musel doklepat o lahváčích 🙂 Příště je nezbytné lépe naši rekreaci zkoordinovat s místní osvěžovnou, abychom se vyvarovali podobných fatálních nedostatků. Vezmu to jako Poučení z krizového vývoje 🙂
Namísto vody jsme nakonec jeli do Domažlic na Chodské slavnosti, kde to bylo fajn. Celý pátek dost ohavně lilo, takže jsem pranic nelitoval faktu, že nesedím v lodi. Cestou jsme si uvědomili, že jsme nevzali stan, tak jsme se pro něj vrátili. Naštěstí nás osvícení přepadlo nedaleko za Příbramí, v Domažlicích by to bylo horší.
Dostal jsem se i na kolo a byl jsem překvapen, že jsem stále schopen ujet několik desítek kilometrů bez nějakých fatálních následků (no ale hlavně že jsem schopen je vůbec ujet). Užil jsem si to náramně, doufám, že se na podzim ještě na bicykl dostanu.
Závěrem jsme se vydali do Třeboně, kde bylo rovněž krásně (ostatně kdyby tam bylo hnusně, tak bychom tam přeci nejezdili, to dá rozum). Každopádně pozor, teď přijde jedna zajímavá historka o tom, jaký jsem slušný a seriózní člověk, tak si jí dobře přečtěte minimálně desetkrát a nejlíp naučte nazpaměť 🙂
Když jsme projížděli takovou malou asfaltku mezi dvěma vesnicema, tak se před námi objevilo vozidlo Opel Corsa jedoucí v opačném směru. Vyhnout se nebylo kde, takže jsem zařadil zpátečku a po cca patnácti metrech (nevím to úplně přesně, mohlo to být tak dvanáct, patnáct metrů, možná i osmnáct a půl, fakt netuším) jsem zajel na místo mimo vozovku, kde nehrozil pád z vozovky do pangejtu, a vozidlo jedoucí opačným směrem pustil. jelikož panovalo teplé a slunečné počasí, měl jsem stažené okénko, stejně jako řidič protijedoucího vozu. Ten se na úrovni mého okna zastavil a povídá zhruba toto: „Teda to bych nikdy neřekl, že něco takovýho uvidím, pražák v Mercedesu a takhle slušnej! Díky a ahoj, pěknou dovolenou!“ Musím říci, že tohle člověka vždycky potěší 🙂
Na závěr dovolené jsem odvezl Martinu domů a vydal se závodit do Vrbného. Jeli jsme se Šarinem a Pepou od Delvinů, umístění tradičně nic moc, snad jedině páté místo na šestce stojí za zmínku. V pátek jsem drobet zapařil, nejprve jsem pomáhal odlehčit Romanovi z Hodonína od burčáku, aby neměl tak těžké auto na zpáteční cestu a ušetřil na PHM, následně jsme do pozdních nočních hodin s Hankou a Romanem konzumovali na baru v hojném množství jakýsi sladký hnus, následkem čehož jsem byl druhý den kapku mimo provoz. Vyřešili jsme jistě spoustu zásadních věcí, bohužel si žádné resumé nevybavuji.
V sobotu hrálo Laxké Féčko, ovšem já jsem byl tak nějak utahanej, že jsem šel vcelku brzy spát. Ať tentokrát zapaří taky někdo jinej, že 🙂 Tož tak.
P.S. Fotky budou po neděli.