Tak nastalo to, co mi vždycky přišlo, jako že nikdy nenastane… Zažívám to prvně v životě, po celých svých třiatřicet let jsem se mohl na tuhle jistotu spolehnout a v podstatě to bylo často jen to jediné, na co se bylo lze spolehnout… Ale život jde dál, a snad někdy časem přinese i nějaké drobné radosti v té bezútěšné šedi, která nyní zahalila tento svět…

Vzhledem k tomu, že v podstatě nejezdím ani piánkem, je vcelku logické, že nemám kdy ani usednout za volant trabantíka. No a tak došlo k tomu, k čemu dojít nevyhnutelně muselo: žabička musela z domu, respektive z garáže. Protože jsem nechtěl, aby se dostala do rukou někomu, kdo si z ní udělá buginu, vydal jsem inzerát na trabantí web a hle, ozval se člověk skutečně z nejpovolanějších. Jeden z majitelů webu sháněl tuhle karoserii, aby si udělal vymazleného trabantíka na srazy.
Jednoho krásného dne se tedy dostavil Vláďa, Ivoshův kámoš, aby si trabantíka odvezl. Navzdory více než dvouletému stání v garáži motor po chvíli naskočil a tak se mohl trabant po vlastní ose vydat na cesty.
Jak jsem se pak mejlově s Ivoshem bavil, bude mě průběžně informovat o přestavbě a pošle i nějakou fotéčku 🙂 Takže jakmile budu mít něco po ruce, neprodleně to zveřejním 🙂 Tož tak.