S příchodem sychravých podzimních dnů jsem odložil svou vrozenou lenost a vrhl se do odstraňování restů. Na spodní zahradě už to tedy nevypadá jako v džungli, kde by se mohl z fleku natáčet další díl Čety, a nahoře se začala rýsovat terasa.
Vzhledem k cenám naprosto všeho došlo na ekonomickou (a jistě také ekologickou) variantu z palet. Zajel jsem do Radotína pro štěrk (teda nejdřív jsem odkopal kus hlíny), pak pro trochu jemnější štěrk, a na to přišly palety. Teda nepřišly, musel jsem je tam poskládat, ale to tak nějak asi chápete. Je to zatím v provizorním stavu, protože až bude trochu teplo, je potřeba palety vyndat, dostat z nich úzká prkna, ta nahradit širšími, natřít to a pospojovat dohromady. Ještě mi došlo, že musím nějak srovnat do roviny štěrk, takže si asi půjčím tzv. žábu, což slibuje velkou legraci.
Kapitolou sama o sobě byla i návštěva stavebnin v Radotíně, kde jsem se „úspěšně“ motal mezi kamiony a nakladačem, než jsem pochopil, že ten chaos je poměrně dobře organizovaný. Ne, že bych tam byl prvně, ale tolik kamionů tam nikdy nebylo. No, zase je člověk o něco chytřejší, že. Jak je vidět z fotografie, opravdu jsem tam rozměrově zapadl…