Ano, předlouhých 25 km z Rožumberku do Krumlova, respektive 14 z Pískárny, opět prověřilo naši připravenost. Letos naposledy jsem si to na dlouhé trati rozdal já s Vojtou, příští rok už s námi bude soupeřit i Vítek. No, a jak to tedy celé probíhalo na nakonec i dopadlo?
Před tím, než se dozvíme, jak to celé dopadlo, vydáme se nejprve na páteční trénink. Počasí v pátek vůbec nelákalo k nějakým vodním radovánkám, pršelo, byla kosa a soukat se z vyhřátého auta do neoprenu s vidinou následé koupele u Papoucha – to nebylo nic, co bych nějak toužebně vyhlížel. Ale jak říká staré přísloví – těžko na cvičisti, lehko na bojišti – takže jsme se do toho vrhli.
Plavu pochopitelně hned u Papoucha, takže osmělení je za mnou a můžu s chlapci směle (jak jinak – po osmělení, že) vyrazit na trať. V poklidu dojíždíme do cíle, jsem rád, že nás občas někdo z dalších trénujících závodníků předjede a nejsme v tom bláznovství sami.
Na prezentaci fasujeme krásné kulichy, Martině ho v sobotu kupuji. Takže jsme krásně sladěný tým 🙂 Tohle se mi na KVM líbí – když jde člověk městem, vidí spousty kulichů, jedna velká parta lidí…
Ale pojďme se přenést do soboty a abyste nebyli moc napnutí a neměli jste z toho nějaké závažné psychické problémy či rovnou traumata, tak vězte, že se hned v následujícím odstavci dozvíte, kdo dojel do cíle první 🙂
Ano, pokud tipujete, že jsem do cíle dojel první já, je to správná odpověď a můžete si za odměnu třeba něco koupit. Vojta měl ovšem trochu pech, když při sjíždění šlajsny u Papoucha (na snímku) urval finu. Takže musel víc řídit a už mu to tak nejelo. Ale celou dobu jel přede mnou, i když ten náskok nebyl velký.
Ovšem i tak to Vojtovi stačilo na pěkné třetí místo v kategorii, což je super.
Smůlu s urvanou finou měl i Vítek, ten se jí ovšem „zbavil“ až na Lyře. I přesto to nezabalil a bojoval až do cíle, jak je ostatně vidět i z této fotky.
Kuba jel letos podruhé a zatímco loni jsem mu dělal doprovod (a strašně ho ZDRŽOVAL, páč na mně musel furt pod jezy čekat, jak mi bylo před závodem taktně sděleno*), letos jel sám a zvládl to v pohodě.
(*btw – loni jsem měl v háji koleno a nemohl jsem si pořádně klenout, tak jsem jezy musel obíhat…)
Já jsem se poučil z předloňského premiérového startu a drobného energetického kolapsu, a neponechal jsem tentokrát energetickou zásobu náhodě. Takže jsem na Pískárnu dojel celkem v pohodě, i když po přistání jsem zjistil, že mám ztuhlé nohy a nemůžu běžet. Což mi až tak nevadilo, přeběh je jenom takový krycí název, jinak to tady slouží k tomu, aby se závodník občerstvil a trochu se porozhlédl vůkol, což jsem s chutí učinil. Jenom jsem jim tam kvůli nefungujícím nohám málem spadl do tácu s připravenými nápoji, když jsem se pro jeden ohýbal. Kubovi, stojícímu hned vedle, to přišlo děsně vtipný, ale taky budeš jednou starej člověk, jen si nemysli 🙂
Z taktických důvodů jsem na Papouchovi zvolil přeběh namísto sjezdu a vyplatilo se mi to – protáhl jsem si nohy a nemusel jsem se vysilovat plaváním. Jediné mínus vidím v tom, že nemám akční fotku jako Vojta s Vítkem, ale člověk holt nemůže mít všechno.
Další jezy už byly v pohodě, díky nim to hezky utíká, jede se od jezu k jezu a tak už to člověk navzdory ubývajícím silám nějak urve. Představa, že jedu nějaký nudný olej bez konce, to bych fakt nedal…
Dokonce se můžu pochlubit naprosto zásadním záběrem v afttermovie, čas 3:19 je ten pravý 🙂
V cíli nastává čas doplnit tekutiny a energii, krumlovská 11° je na tyhle účely jako stvořená. Zdravím se s Jardou, který také dorazil. Čekáme na vyhlášení a pak už jedeme do Spolí na bramboráky.
Tady o kus níž je fotogalerie, jinak zde je odkaz na web KVM, tady jsou fotky a tady videa. Tož tak. Fil.
