Šel jsem do práce do Opletalky (díky PIM zcela náhodou od Muzea, nikoliv od Můstku) a na chodníku se u domu plácal nějaký pták. Vypadal vyděšeně, evidentně nemohl létat. Zaregistroval jsem ho, přešel o tři kroky (klasika – co je mi do toho, pospíchám, určitě se o něj postará někdo jiný, budou z toho jenom komplikace, co když mě kousne, sežere…) ale pak jsem se zarazil, dal jsem si pomyslný pohlavek, ptáka jsem sebral a odnesl do práce. Měl pěkně ostré drápky, ale naštěstí né až tak, aby mi poranil ruce. Dal jsem ho do krabice, přidal tam misku s vodou a piškot a na netu vyhledal kontakt na ornitology, kteří se o podobné handicapované nalezence starají.
Velmi milá paní mi slíbila, že si pro ptáka přijedou a ubezpečila mě, že to není mládě, ale dospělý rorýs. Odpoledne si ho vyzvedl nějaký pán a dnes ráno jsem paní ornitoložce volal, abych věděl, jak na tom ten MŮJ rorýs je. Dobrá zpráva – má jenom  naražené křídlo, asi vlétl do skla na okně a poranil se. Za dva – tři dny bude pořádku, ubezpečila mě paní. A co z toho plyne? Nedělat mrtvého brouka se nejenže vyplatí a někomu to pomůže, ale člověk z toho má hrozně fajn pocit.